Pedagogická východiska

staví na pedagogických principech, které jsou důkladně prověřeny a ozkoušeny.

Pevné základy

Výuku můžeme přirovnat k pyramidě, kde jednotlivé stupně znalostí staví na těch předchozích. Jsou-li základní vědomosti nedostatečné, ohrožuje to celé další učení. Pokud má žák řešit rovnice se zlomky, těžko u toho uspěje, pokud nemá jasnou představu o tom, co zlomek vlastně představuje. Chybějící vstupní znalosti vedou k vysoké obtížnosti, což je pak demotivující.

Hlavním cílem vzdělávání by měla být schopnost tvořit a aplikovat naučené dovednosti samostatně. I cíle však na sobě staví hierarchicky, často se k jejich zachycení používá Bloomova taxonomie:

Správná obtížnost

Klíčovým prvkem učení je motivace. Výrazný faktor, který ovlivňuje motivaci, je vyváženost schopností a obtížnosti úkolů. Častým problémem ve výuce je demotivace žáků pramenící z toho, že předkládané úkoly jsou buď příliš lehké a tím nezáživné, nebo příliš těžké a stresující. Detailněji tento princip rozebírá například Mihaly Csikszentmihalyi ve svých pracích o stavu plynutí (flow), kde vyváženost mezi schopnosti a obtížností je jedním z klíčových faktorů.

V současnosti se mnoho výukových aplikací snaží o „gamifikaci“, kdy se pokoušejí napodobit povrchové prvky počítačových her (grafika, body, příběh). Avšak klíčovým aspektem, který dobré počítačové hry zvládají, je právě správná práce s obtížností. Tyto hry často nabízejí postupnou gradaci v obtížnosti úrovní, což umožňuje hráčům růst a rozvíjet své dovednosti postupně.

Zpětná vazba

Pro učení je velmi důležitá zpětná vazba. Lidé obecně nemají dobrý odhad, co vlastně umí (takzvaný Dunning–Kruger effect), bez zpětné vazby tak těžko mohou efektivně směřovat svoje učení. Ve školním prostředí je hodně viditelná zpětná vazba ve formě sumativního hodnocení – známky, které shrnují, co se žák naučil. Pro učení je však klíčová především průběžná formativní zpětná vazba, která dává impulzy k tomu, co a jak zlepšit.

U zpětné vazby je dále klíčové, jak rychle ji dostáváme. Příklad: je výrazně náročnější naučit se parkovat loď než parkovat auto, protože zpětná vazba u lodi je pomalejší (trvá déle, než se projeví otočení kormidla než otočení kol auta).

Aktivní procvičování

Aktivní procvičování je velmi efektivní způsob učení. Tím, že si pokoušíme vybavit informace z paměti či je aplikovat na řešení příkladu, si je automaticky i upevňujeme. Žáci mají z procvičování často horší dojem než třeba z opakovaného čtení studijních materiálů, protože z procvičování mají pocit, že jim to nejde. Experimentální výsledky však jasně ukazují, že v široké škále oblastí je procvičování efektivnější –⁠ jde o jeden z nejlépe experimentálně podložených výsledků v pedagogice. Následující graf ukazuje výsledek typického experimentu: opakované čtení studijních materiálů vede k dobrým výsledkům, pokud studujeme úspěšnost těsně po studiu, pokud se však podíváme na dlouhodobý dopad (o který nám ve výuce jde), má aktivní procvičování výrazně lepší výsledky.

Procvičování s prodlevami

Ať se nám to líbí, nebo ne, člověk zapomíná. Ke stejnému učivu je tedy klíčové se vracet opakovaně. Při opakovaném setkání se stejnou látkou se znalosti upevňují a rychlost zapomínání se zmenšuje. Ideální je tedy opakovat v postupně se prodlužujících intervalech.

Pozitivní dopad procvičování s prodlevami je také velmi dobře prokázán experimentálně a jde o jednu z nejlépe podložených studijních praktik. Bohužel se používá nedostatečně. Žáci se často učí nárazově těsně před zkouškou a na opakování ve škole často nezbude čas. Navíc vhodné intervaly opakování se mezi žáky liší a je těžké prakticky realizovat procvičování s prodlevami v běžném školním provozu.

Dočasná podpora

Další klíčový pedagogický princip se v angličtině standardně označuje instructional scaffolding. Doslovný český překlad je výukové lešení, výstižnější však je dočasná podpora. Ve chvíli, kdy žáci narazí na problém, který je pro ně zatím obtížný, tak jim dáme k dispozici „lešení“ – dočasnou podporu, pomocí které problém snáze vyřeší. Jak se postupně zlepšují, tak podporu postupně odebíráme, až zvládnou problém vyřešit sami.

Vybraná literatura

Následující zdroje rozebírají uvedené principy více detailně. Nejde o primární vědecké zdroje, ale o souhrny, které agregují větší množství výzkumů a prezentují je v podobě přístupné pro širší publikum:

• Willingham, D. T. (2021). Why don't students like school?: A cognitive scientist answers questions about how the mind works and what it means for the classroom. John Wiley & Sons.
• Ambrose, S. A., Bridges, M. W., DiPietro, M., Lovett, M. C., & Norman, M. K. (2010). How learning works: Seven research-based principles for smart teaching. John Wiley & Sons.
• Clark, R. C., & Mayer, R. E. (2016). E-learning and the science of instruction: Proven guidelines for consumers and designers of multimedia learning. john Wiley & sons.
• Dunlosky, J., Rawson, K. A., Marsh, E. J., Nathan, M. J., & Willingham, D. T. (2013). What works, what doesn’t. Scientific american mind , 24(4), 46-53.
• Hattie, J. (2012). Visible learning for teachers: Maximizing impact on learning. Routledge.